Už snad tisíckrát jsem od kolemjdoucích na ulici slyšela: „Jé, to je krásný francouzský buldoček.“ nebo „Hele, francouzský buldoček.“, a někdy si říkám, jestli má vůbec smysl je opravovat. Ačkoliv jsem na to dost háklivá, protože náš boston nemá s francouzským buldočkem téměř nic (kromě krátkého čumáku) společného, tak sama spolehlivě poznám jen několik psích plemen a určitě se velmi často stává, že se také spletu.
S buldočkem mají bostonci společné předky. Bostonský teriér vznikl křížením anglického buldoka, boxera a bílého anglického teriéra. Původně byl využívaný pro psí zápasy. Zatímco francouzský buldoček vychází pouze z buldoka a jeho původ je odvozován od tibetské dogy. K žádnému křížení s teriérem v jeho rodokmenu nedošlo a je to ryze společenský pes. A bostonský teriér právě ze svých předků teriérů převzal mnohé výrazné povahové rysy.
Sprintem za novými zážitky
O povaze bostonků si toho můžete na internetu přečíst spoustu. Bruna máme už dva roky a musím říct, že ve spoustě věcí se chová jako typický teriér. Na druhou stranu je to ale neskutečný mazel a oddaný přítel. Bostonci jsou poměrně individuální psi, a tak se můžete stát, že si pořídíte dva a každý z nich bude mít úplně jinou povahu.
Třeba na wiki o něm píšou, že je chytrý, bystrý, přátelský a mazlivý. Pojďme se podívat, co je na tom pravdy.
- Chytrý to on rozhodně je. Ví, kdy je čas na snídani a na večeři. Umí spoustu povelů (ačkoliv ne vždycky se jimi řídí). A rozumí i mnoho dalších slov, která ke komunikaci s ním používáme.
- Zato bystrý příliš není. Ačkoliv miluje srnky, zajíce a další zvěř. Nikdy ještě nikoho nedostihl, a to ne, že by se nesnažil. Když řeknu: „Bruno, kočička“ a ukazuji směrem ven na zahradu, tak pes svižně běží ven a kočku hledá (i když tam žádná už dávno není nebo ani nebyla). Pokud mi spadne kousek jídla na zem, je šance tak 50 na 50, že skončí v psím žaludku.
- K většině lidí, co zná, je Bruno velmi přátelský. Hlasitě je vítá, chce rozdávat pusinky a otravovat, ideálně celé odpoledne. Jeho výdrž je obdivuhodná. I cizí lidé ho zajímají a i když je kontaktu s nimi nakloněn, většinou začne štěkat a vrčet (myslím, že úplně nechápe význam vrčení) a nechá se pomazlit. Jindy je však mnohem zdrženlivější.
- Bruno je hodně společenský, má rád jak aktivní zábavu (procházky, aportování, přetahování), tak i rád odpočívá na gauči, v posteli či v pelíšku.
- Nakonec je i dost temperamentní a ačkoliv jsme se od začátku snažili ho hodně socializovat s ostatními psy, tak po větších psech často startuje. Takže je dost nevyzpytatelný. Nejradši má fenky a štěňátka, která může otravovat do nekonečna.
/30. srpna 2019/
